Odrůda hrušek Sůkeničky

## Zapomenutý poklad českých sadů: Hruška Sůkenička

Víte, že v českých sadech kdysi rostla hruška s poetickým názvem Sůkenička? Tato starobylá odrůda, dnes bohužel téměř zapomenutá, se pyšnila nejen lahodnou chutí, ale i zajímavou historií. Pojďme se společně ponořit do světa této ovocné rarity a objevit její kouzlo.

Sůkenička, známá také pod názvem Solanka, patří mezi tzv. podzimní hrušky. Její plody dozrávají v září a říjnu a vynikají specifickou, navinule sladkou chutí s jemným aroma. Dužnina je máslově měkká, šťavnatá a s minimem zrníček. Svou jemnou texturou připomíná spíše máslo než ovoce, což jí propůjčuje jedinečný chuťový zážitek. Barva slupky se pohybuje od zelenožluté až po zlatožlutou s jemným načervenalým líčkem na straně přivrácené ke slunci. Tvarově je Sůkenička spíše menší až středně velká, s typicky baňatým tvarem.

Původ Sůkeničky se datuje až do 19. století, kdy byla hojně pěstována v českých sadech, zejména v Polabí a na Moravě. Pro svou nenáročnost na pěstování a odolnost vůči chorobám byla oblíbená jak u velkopěstitelů, tak i v zahrádkách. Její popularita však postupně klesala s nástupem nových, výnosnějších odrůd. Dnes se s ní setkáme jen zřídka, a to především v soukromých zahradách pamětníků a nadšených ovocnářů, kteří se snaží o její záchranu.

Proč vlastně Sůkenička? Původ názvu není zcela jasný. Jedna z teorií odkazuje na hebkost slupky, která připomíná jemný sukénkový materiál. Jiná teorie zase spojuje název s tvarem plodu, který připomíná baňatou sukni. Ať už je původ názvu jakýkoli, dodává této odrůdě punc tajemnosti a starobylosti.

Sůkenička není jen ovocem k přímé konzumaci. Skvěle se hodí i k dalšímu zpracování. Dá se z ní připravit lahodný kompot, džem, povidla, ale i vynikající hruškový mošt či pálenka. Díky své jemné chuti se výborně doplňuje s kořením jako je skořice, hřebíček a badyán.

Pokud se vám podaří na tuto vzácnou odrůdu narazit, určitě ji ochutnejte. Nejenže si pochutnáte na jedinečné chuti, ale zároveň podpoříte zachování starobylého ovocného dědictví. A kdo ví, třeba se Sůkenička brzy vrátí do českých sadů v plné síle a potěší nás svou lahodnou chutí i v budoucnosti.